Kufry jsou dávno vybaleny, prádlo je vypráno, fotky jsme všichni ukázali všem, kdo o to stáli i těm, kdo o to nestáli. Vše se zdánlivě vrátilo do starých kolejí. Ale nic už nezůstane stejné. Během naší výpravy za hranice všedních dnů vznikla nová přátelství, v srdcích zůstalo tisíce krásných vzpomínek na neopakovatelné okamžiky. Nebyly všechny zážitky jen příjemné - několikrát jsme vydatně zmokli, občas nás bolely nohy, ale o to intenzivnější naše zážitky byly. 

Cesta do Švýcar

Naše výprava začala 26. července v podvečer u zlínského Velkého kina. Cestu na německé hranice přerušily zastávky v Rousínově, Brně a Praze, kde jsme vyzvedli další účastníky naší výpravy. Noční přejezd proběhl nad očekávání hladce a po sedmé hodině ranní nás přivítalo švýcarské městečko Stein am Rhein. Starobylé město s měšťanskými domy, které nás uchvátily svými zdobenými fasádami jsme si prošli za téměř posvátného ranního klidu. Kromě nás klid města narušilo pouze pár místních, kteří v plavkách přebíhali městskou pěší zónu na svou obvyklou ranní koupel v proudu Rýna, který omývá po staletí břehy tohoto malebného města. S ospalými obličeji a omluvným úsměvem na rtech jsme poděkovali Rýnu za jeho tichou pozvánku k ranní koupeli a raději jsme se vydali objevovat další nádheru, kterou Rýn cestovatelům nabízí - Rýnské vodopády, které jsou největší v Evropě, co se týče vodnatosti. Vodopády jsou 150 metrů široké, 23 metrů vysoké a v létě se přes ně valí až 700 m3/s. Poslední zastávkou na cestě do Adelbodenu bylo hlavní město Bern. Během prohlídky města jsme obdivovali bernské medvědy i 17 bernských kašen ze 16. století. Historické ulice Kramgasse a Markgasse s několika kilometry podloubí a sklepeními s obchody, kavárnami a restauracemi, nás přivedly před Zytglogge - hodinovou věž s orlojem a pohyblivými figurami. 

Voda stokrát jinak

Od nedělního rána nás provázel vydatný déšť, ale to nám nebránilo vyrazit na prohlídku Adelbodenu a blízkého okolí. Odpolední výprava vedla do údolí pod úchvatnými vodopády Engstligen. To, že místní nejsou z cukru, nejlépe dokládá místní sbor, který jsme pod vodopády zastihli v lese uprostřed zkoušky. Během večerního programu plného tvoření a společenských her jsme objevili v suterénu našeho penzionu betonový kryt pro případ války. Pondělní ráno bylo plné dopravních prostředků. Vydali jsme se do údolí Lauterbrunnen autobusem, následně přesedli na lanovku do Grütchalp, kde jsme obsadili vláček směrem do malebného městečka Mürren a nakonec zubačkou na Allmendhubel s alpskou zahrádkou. Slavní horští velikáni - Eiger, Mönch a Jungfrau - neměli dobrou náladu a zůstali skryti našim zvědavým pohledům za nízkou oblačností. Náladu nám vylepšila obědová kyselice od našeho výtečného kuchaře Pepy a pak už jsme se vydali k vodopádům Trümmelbach, které ve skalní průrvě vyčarovaly za tisíce let úchvatné jeskyně plné hučící vody nebo stříkajících gejzírů, které osprchují každého návštěvníka. Byl to opět další úchvatný zážitek, který nám Švýcarsko připravilo. Cestou zpět jsme si prošli Interlaken - město luxusu, kde se déle zdrží pouze bohatí turisté z Japonska nebo arabských zemí. 

Lanovky kam se podíváš

Úterý bylo věnováno lanovkám. Postupně jsme zdolali všechny vrcholy kolem Adelbodenu. Vyjeli jsme na Tschenten Alp, Oey, Sillerenbühl i Hahnenmoos. Odpoledne jsme znovu navštívili vodopády Engstligen, ale tentokrát hezky shora, kde se nám otevřely úchvatné výhledy do okolí - škoda jen, že takto k nám nebyly hory přívětivé v pondělí s výhledy na Jungfrau. V pozdním odpoledni mladší část výpravy objevovala místní krásné koupaliště s výhledem na vrcholy, které jsme celý den zdolávali. Středa byla dnem odpočinku, procházek městem, návštěv kaváren, nákupů. Odpoledne už bylo dost odpočívání a tak většina naší výpravy vyrazila soutěskou do kopců až k vyhlášenému místnímu řezbáři. Večer jsem se aktivně připravovali na nadcházející státní svátek výrobou švýcarských vlajek. Čtvrtek se probudil do nádherného svátečního počasí, takže se už během snídaně všichni těšili na další výlet, tentokrát do malebného městečka Kandersteg, odkud nás vyvezla lanovka a, po krátké přestávce na bobové dráze, dál už po svých jsme se vydali k překrásnému jezeru Oschinensee. Sluneční paprsky některé z nás zlákaly ke koupání v jezeře, ale voda byla opravdu velmi osvěžující. Moc nám to nevadilo, protože následující stoupání nad jezero nás všechny zahřálo víc než dost. Po návratu do Adelbodenu jsme se už začali připravovat na místní oslavy největšího švýcarského státního svátku. Oslavy jsme zakončili jako většina místních velkým táborákem. 

Nesnáším loučení aneb to nejlepší na konec

V sobotu jsme náš dočasný domov vyklidili a vyrazili za posledním dobrodružstvím, které jsme ve Švýcarsku měli naplánované - výlet na Pilatus. Nejstrmější zubačkou na světě, se stoupáním až 48 %, se člověk nevozí každý den - pokud nejste zrovna strojvedoucím této zubačky, proto jsme nasedli do tohoto technického zázraku v dolní stanici Alpnachstad a vydali se do výšky 2128 m. n. m. Z několika vrcholků či vyhlídkových plošin se otevírají překrásné výhledy na okolní přírodu, pasoucí se krávy, město Luzern hluboko pod námi v jemném oparu mraků, stovky lodí a lodiček křižujících hladinu jezera Vierwaldstättersee. Jak to na horách bývá, stačí pár okamžiků, počasí odvrátí svou přívětivou tvář a vrchol zahalí husté mraky. Pak je další milou povinností se v hotelu Kulm nechat obklopit luxusem restaurace Queen Victoria, která získala své jméno po jedné z nejslavnějších návštěvnic - britské královně Viktorii. Dolů už se vydáváme moderní vysutou lanovkou do Kriens. Zbývá poslední krátká zastávka v Luzernu s návštěvou legendárního kapličkového mostu a v pozdním odpoledni míříme směrem domů, kam nás řidiči Tonda a Mirek bezpečně dovezli. A již nyní se těšíme na další výpravu za krásami Švýcarska pod taktovkou Apalucha.club.